JAN DINGA – malíř a výtvarný pedagog, narozen 3. dubna 1952 v Lánech,
člen Unie východočeských umělců Hradec Králové

FOTOGALERIE

Pochází ze smíšené rodiny, otec pocházel z jižního Slovenska. Budoucí malíř vyrůstá ve spořádané rodině. Jeho výtvarné sklony podporuje matka, rozená Měchurová, která chlapce mimo jiné seznamuje s reprodukcemi uměleckých děl.

• 1968 – 1969 na přání rodičů studuje Vojenské gymnázium v Moravské Třebové. Poznává tvorbu regionálního malíře Františka Strážnického.
• 1969 – 1970 V Kladně absolvuje kurz ve výtvarném kroužku vedeném malířem Ludvíkem Jelínkem, jako přípravu na vysokoškolské umělecké studium.
• 1971 – 1975 studuje na Pedagogické fakultě na katedře výtvarné výchovy dnešní Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. 
• 1975- 1976 Vykonává vojenskou službu v Martině na Slovensku.
• 1976 – 1980 Po vojenské službě a usazuje se v Litvínově. Začíná dráhu výtvarného pedagoga na základní škole v Litvínově a rozvíjí vlastní uměleckou tvorbu.
• 1980 – 1989 Stále bydlí v Litvínově, ale mění zaměstnání a učí na Střední pedagogické škole v Mostě. Jeho surrealistická malba se rozvíjí v intencích odkazu Josefa Šímy a Františka Muziky. V Kladně uskutečňuje svou první samostatnou výstavu. „Litvínovské období“ je jedním z nejtěžších Dingových životních úseků. Nakonec opouští severní Čechy a usazuje se na východě Čech v Nechanicích
• 1989 – 2003 V Nechanicích rekonstruuje starší dům pro rodinné bydlení a ateliér. Utrpí úraz páteře. V Hradci Králové se seznamuje s malířem a grafikem PhDr. Josefem Bavorem, který mu navrhuje vstup do Unie východočeských umělců v Hradci Králové. Dodnes se zúčastňuje všech jejích členských výstav pořádaných nejčastěji v Hradci Králové, na zámku v Kostelci nad Orlicí a v polském Krakově. 
• 2004 – 1913 Vrací se do rodných středních Čech, působí v Unhošti u Prahy a pak ve Velké Dobré, kde si vybuduje další ateliér. Z osobních důvodů náhle Velkou Dobrou opouští.
• 2013- 2019 Stěhuje se do Kladna, kde dodnes žije a kde si buduje další ateliér. Nadále se zúčastňuje spolkového života východočeské Unie. Usiluje o záchranu umělecké pozůstalosti Miroslava Proška pořádáním jeho výstav a snaží se jeho díla uvádět na umělecký trh. V roce 2015 vykonává studijní cestu do Bologni za poznáním díla Giorgia Morandiho.
• Přes hloubku zážitku se Dingova umělecká orientace nemění. Setkává se se svou někdejší žačkou, dnes sopranistkou opery Národního Divadla v Praze Danou Burešovou, která vystupuje na zahájení některých jeho výstav. Navazuje spolupráci s fotografem Ladislavem Hovorkou ze skupiny Unfocused. Pořádají společnou výstavu „Malíř – fotograf“….

Vítězslav Netrval

Vítězslav Netrval ve svých dílech balancuje na hraně jemného sarkasmu a lidské upřímnosti. Jeho sochy jsou plné nadsázky a nadhledu, jedná se o originální postavičky, v nichž se zrcadlí lidské slabosti, zlozvyky i směšnosti.

Netrval mistrně proplétá svět zvířat a lidí, přičemž právě zvířecí postavy často zrcadlí lidské chování, zatímco ty lidské se zas nejednou chovají zcela „zvířecky“. Přestože jsou jeho sochy často úsměvné, skrývají i hlubší témata a trefné komentáře k životnímu stylu dnešní doby.

Tomáš Kunc

Tomáš Kunc, lékař a člen plzeňské kapely Pan Cicvárek ovčí člověk, přináší do galerie surovou autentickou výpověď. Ve své tvorbě střídá malbu, práci s kovem, dřevem, keramikou i grafiku. Kunc se neřídí žádnými pravidly, tvoří svobodně a s nadhledem. Jeho výtvarné vyjádření je syrové, autentické a silné.

V útulném prostoru Galerie Na Roudné se tak potkají dva výrazné výtvarné světy. Výstava slibuje zážitek plný kontrastů, originálních nápadů a nečekaných momentů.

VÝSTAVA OBRAZŮ
2.10. – 31.10.2025

FOTOGALERIE z vernisáže

Jana Vrtělová

Jana Vrtělová (*11. dubna 1953, Praha) je česká výtvarnice, jejíž práce spojují citlivost pro světlo, barvu a intimní atmosféru krajiny. Umělecká dráha ji provází od dětství, kdy se účastnila výtvarných kurzů, až po dnes, kdy je její jméno pevně zakořeněno mezi regionálními umělci západních Čech.

Tvůrčí výpověď Jany Vrtělové je často inspirována impresionistickými východisky: hru světel, náznaky stínu, jemné barevné přechody a náladové krajinné motivy. Často se obrací ke krajině západních Čech — města a vesnice v okolí Kralovicka, Chválenic, Šťáhlav, Klatov či Konstantinových Lázní se stávají jejími výtvarnými tématy. Jako učitelka ovlivnila mnoho žáků, vedla výtvarné kluby v Rokycanech i na SUPŠ Zámeček. Dnes její díla vyzařují ticho, zamyšlení a lásku k místu, odkud vychází — i k místům, která si v obrazech vytváří sama.

Eliška Kovandová

Eliška Kovandová je česká výtvarnice z Nýřan, specializující se především na keramiku a porcelán.

Učila se na Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech, kde získala technické i umělecké základy své tvorby. Od počátku své praxe je spojena s keramickou dílnou EJKE v Nýřanech, kde realizuje své práce a experimentuje s keramickými technikami. Ve své tvorbě kombinuje užitkové a výtvarné aspekty – zejména keramické objekty (vázy, mísy, dekorativní prvky), které často modeluje, glazuje či utváří pomocí různých keramických technik. Spolupracuje s místními kulturními a vzdělávacími institucemi — dlouhodobě spolupracuje se Základní uměleckou školou ve Starém Plzenci, pro kterou vytváří keramické ceny s motivem houslí pro hudební soutěž „Plzeňské housličky“. V posledních letech se Eliška zabývá i malbou a kresbou, přičemž čerpá inspiraci z různých výtvarných technik (akvarel, akryl, olej) a svá keramická díla často doplňuje výtvarnými prvky či dekorativními motivy.

VÝSTAVA OBRAZŮ
2.12. – 6.1.2026

FOTOGALERIE

Petr Parlásek – malíř, který skládá svět z fragmentů

Malíř Petr Parlásek, narozený roku 1963 v Plzni, kde dosud žije a tvoří, patří k autorským osobnostem, které ve své práci spojují klasickou malířskou disciplínu s osobitým vnímáním prostoru a symbolu. Jeho obrazy vycházejí z hlubokého zájmu o dějiny umění – od barokního 17. století přes secesi a kubismus až po moderní abstraktní směřování.

Parláskova malba je výrazně figurální, často však překračuje hranice realistického zobrazení. Postavy a architektura se rozpadávají do geometrických tvarů a vrstev, které vytvářejí dojem tajemné skládačky. Divák má pocit, že obraz může přestavět, že kompozice je živá a otevřená – připomíná to puzzle, které se nikdy zcela nedokončí.

Zvláštní místo v jeho tvorbě zaujímá ženský akt, téma, k němuž se vrací s respektem i odvahou experimentovat. Z jemných linií a světla postupně přechází k abstraktním formám, kde se ženské tělo stává symbolem prostoru, pohybu i proměny.

Silný vliv na jeho tvorbu měla návštěva afrického kontinentu – fascinace světlem, barvou a ornamentem je v jeho obrazech patrná dodnes. Afrika pro něj nebyla jen cestou, ale zkušeností, která otevřela nové způsoby vnímání rytmu, struktury a symbolu.

Jeho vzdělání odráží široké spektrum zájmů:

• 1978–1981 Střední odborná škola v Kutné Hoře
• 1981–1985 Střední průmyslová škola v Plzni
• 1985–1987 Umělecký ateliér prof. Grosse v Plzni
• 1996–1997 Západočeská univerzita v Plzni – dějiny umění, filosofie
• 1997–1999 studium u Doc. PhDr. Jiřího Dvorského v Praze – dějiny umění

Jeho malby nejsou ilustrací, ale vizuálními záznamy myšlenek – proměnlivých, vrstevnatých, někdy i záměrně nejednoznačných. Každé dílo nabízí prostor pro interpretaci, stejně jako pro osobní prožitek.

Tvorba Petra Parláska zůstává pevně ukotvena v klasických základech malby, ale zároveň hledá nové způsoby, jak vyjádřit napětí mezi řádem a chaosem, mezi tvarem a myšlenkou. V tom spočívá její síla – v odvaze spojovat minulost s přítomností, materiál s vizí, realitu se snem.

Vojtěch Soukup – sochař, který hledá rovnováhu mezi kamenem a krajinou

Vojtěch Soukup patří mezi současné české sochaře, kteří dokážou spojit tradiční řemeslo s moderním výtvarným myšlením. Vystudoval ateliér Socha a prostor pod vedením prof. akad. soch. Jiřího Beránka a dlouhodobě se věnuje volné sochařské tvorbě, land-artu i designu. Ve své práci propojuje umění, přírodu a prostor, v němž dílo vzniká i působí.

Základním materiálem jeho tvorby je kámen – pevný, přirozený a trvalý prvek, který umělec zpracovává s velkou úctou k jeho tvaru i historii. Kámen pro něj není jen hmotou, ale nositelem energie a příběhu místa. Soukup často vytváří instalace, které reagují na krajinu nebo architektonické prostředí, čímž se jeho práce stává dialogem mezi člověkem a přírodou.

Vedle volných soch a objektů realizuje i projekty ve veřejném prostoru – například land-artové instalace Šibeniční vrch (2016) či Mezičlánek (2015), které propojují estetickou hodnotu s environmentálním a společenským rozměrem. Soukup je rovněž členem umělecké skupiny DEFORMA, jejíž členové zkoumají hranice mezi sochou, architekturou a designem.

Jeho tvorba se pohybuje mezi sochařstvím a kamenosochařstvím, tedy mezi uměleckým gestem a precizním řemeslem. Díky této dvojakosti se dokáže pohybovat jak ve světě umění, tak i v oblasti zakázkových prací – věnuje se například kamenickým a restaurátorským projektům.

V roce 2013 získal Uměleckou cenu města Plzně za autorský model a jeho práce je zastoupena v soukromých i veřejných sbírkách.

Tvorba Vojtěcha Soukupa vychází z respektu k materiálu a místu. V jeho dílech se zrcadlí ticho krajiny, váha kamene i prostor pro přemýšlení – to, co činí z jeho soch nejen objekty, ale i zkušenosti, které divák sdílí.