MUDr. Zdenka Karpíšková
V dětství jsem skládala stébla slámy do obrazců, které pak rozfoukal vítr. Malovala jsem křídou na zem obrázky a pozorovala, jak si je postupně bere déšť. Modelovala jsem figurky z jílu a nechala je se venku pomalu rozpadat. Tvorba pro tvorbu samotnou. Pro tu poezii vzniku a zániku, zdánlivé oddělení se od krajiny a následný návrat a splynutí…
Pocházím z lékařské rodiny a myslela jsem si, že se nějak přirozeně předpokládá, že půjdu podobnou cestou vzdělání. A já šla. Utlumila jsem v sobě touhy po umělecké tvorbě a odložila je “na potom”. Až dostuduji. Až udělám atestaci. Až bude dítě větší. Až splatím ordinaci…. Až… až…až. Ta touha hluboko ve mně probublávala a vystrkovala růžky. Mé poznámky z přednášek, okraje časopisů, prázdné stránky v knihách, malovací apky v tabletu se plnily náčrty tváří, lidských těl prostupujících krajinou, ze země vyrůstajících rukou, kmeny stromů s obličeji. Střípečky vášně, která se hlásila o slovo. Až… až… až.
V covidové době se naše ordinace téměř položila. Byli jsme krůček od vyhlášení bankrotu. Zemřelo několik přátel. Až… až. Tak kdy vlastně?! V nejhlubší krizi jsem se přihlásila na víkendový kurz malby akvarelem. Květen 2021. Zlomový okamžik. Tři dny jsem si dovolila jenom malovat. Bylo to, jako když se drobounce nahlodá hráz přehrady a voda začne proudit ven. A průrva se zvětšuje a zvětšuje, voda strhává další kusy hráze a už to nejde vrátit zpět. Od té doby maluji. Své soukromí podřizuji tvorbě. Nemohu jinak. Nechci jinak. K akvarelu přibyl akryl, k akrylu olej, tvorba v keramické dílně, koketuji s grafikou – linorytem a suchou jehlou. Tvořím sama i pod vedením studovaných umělců. Mám za sebou několik výstav. Ilustrovala jsem knihu. Miluji to.
Téma se od dětství příliš nezměnilo. Fascinuje mě lidské tělo a provázanost s krajinou. Přibyly otázky po smyslu (nejen) tvorby. Snažím se pro sebe definovat rozdíl mezi líbivostí a poezií obrazu, kresby, sochy. Snažím se prohlubovat klasické umělecké dovednosti a hledat vlastní výraz z nich pramenící. A tvořím. Mnohem více v duchu, neboť čas, který vedle práce zbývá, nestačí na všechny projekty hlavy a srdce. Ale tvořím. Zatím bez odpovědí o smyslu. Prostě proto, že je to má řeč, můj způsob komunikace, má potřeba, před kterou jsem zkoušela utéct a nepodařilo se mi to.
Kdo ví – třeba se obloukem vrátím na čerstvě posečené pole a začnu skládat obrazce ze stébel slámy, které pak rozfouká vítr….
Poesion
Obrazy Zdenky KARPÍŠKOVÉ
a
fotografie Petra KUČERKY
v pracovní dny 6.5.2025 – 30.5.2025 (od 10 do 17 hodin)
Petr Kučerka
„Neblbni, vždyť jsi obyčejnej hobík…“, řekl mi jeden můj úžasný kamarád Martin, umělec tělem i duší, když jsem se mu zhruba před rokem zmínil, že se chci stát poprvé v životě hrdým majitelem profesionálního fotoaparátu.
Ten okamžik, kdy jsem si koupil svůj první foťák, si pamatuji celkem přesně. Bylo to v srpnu roku 1994 a událo se to v bazaru v Horšovském Týně, kde jsem to léto (coby zdatný středoškolák) měl tu čest být průvodcem na mém zamilovaném zámku. Historie pro mě byla velkou láskou a tu Prakticu, ještě snad z NDR, jsem si pořídil proto, abych si mohl uchovávat vzpomínky na své cesty po památkách.
Vlastně bych tak mohl říct, že fotím už víc než třicet let. Ale neřeknu, lhal bych. Když se dnes ohlédnu zpět, tak o nějakém „velkém“ focení nemůže být řeč. I když se ve mně občas vznítily jiskřičky elánu a uměleckých ambicí, nakonec vždy zůstalo u občasného „cvakání“ víceméně turistických obrázků. Můj život se pak stejně vydal jiným směrem, než jsem si vysnil – z touhy studovat historii nebo dějiny umění zbyl „jen“ velký koníček a ze mě samotného se stal obchodník. Přišly děti, starosti, a i když onu Practicu dávno odvál čas a nahradily ji přístroje modernější, nikdy se nestaly zdrojem nějaké kreativní tvorby. Focení zůstalo „jen“ nástrojem k uchování vzpomínek. Nic víc, nic míň.
Vše se změnilo teprve nedávno. Jak už to bývá, člověk míní, život mění. Mně ho změnil tak, že mi do cesty přivedl slečnu K. Dnes toho máme spoustu společného – kromě domácnosti ještě golf, hokej, lásku k Pink Floyd, Divadlu Járy Cimrmana, ke knihám, hudbě a umění všeobecně. A pak také máme společnou zubařku. Zdenku… A právě tyhle dvě ženy, Kristýna a Zdenka, mohou za to, že vznikla tahle výstava. První tím, že mě inspirovala (a tak trochu donutila oprášit foťák a znovu začít) a druhá proto, že si „dovolila“ podívat se na mé první neumělé výtvory jinýma očima a stvořit podle nich nádherné obrazy.
Otočila tím i mé vidění světa. Změnila můj pohled na umění, které najednou přestalo být tím „vzdáleným, složitým, nepřístupným“. Přesvědčila mě, že celý tenhle svět kreativní tvorby je neskutečně niterný, osobní, individuální. Co se líbí mně, nemusí se líbit ostatním. Může, ale nemusí. A co ve mně vzbuzuje rozpaky, může být pro jiného krásné. A tohle poznání bylo oním zlomem, kdy jsem si sám v sobě uvolnil ten pověstný sebekritický blok a troufl si podělit se o své vidění krásy. Krásy ženského těla, přírody, poezie. Světa kolem sebe.
Když se tak nad tím vším zamyslím, jsem úplný začátečník. Umělecky nevzdělaný, nezkušený, hledající a chybující, ale o to více nadšený … no ano, hobík. Přesně jak mi to řekl Martin. A bylo to vlastně to nejlepší, co mi mohl říct. Vzbudil ve mně totiž tu nejlepší vlastnost, kterou podle mě může fotograf mít – pokoru.
Připravujeme v galerii v roce 2025
Společná výstava – červen a červenec

Mgr. Vítězslav Netrval
Sochař Vítězslav Netrval vkusně balancuje s mírou ještě neurážejícího sarkasmu a pohrává si seshovívavou ironií. Netrvalův sochařský svět je zábavný, ale především navýsost lidský.
Sochař v originální svitě svých postaviček zdařile paroduje lidské malosti, s nadhledem ironizuje vlastnosti, chování a projevy rodu Homo Sapiens. Příznačným znakem Netrvalovy tvorby je vzájemné střetávání a prolínání lidského a zvířecího světa. Zvířecí figurky jsou metaforickým obrazem člověčenství, člověčí hrdinové zas nezřídka překypují animálními projevy i chováním. V námětech Netrvalových soch se objevují úsměvné skeče, ale i vážnější témata, která parodují stereotypy povrchního života kolem nás.
Také ve formě je Netrvalova tvorba poměrně variabilní. Původní dřevěné skulptury postupně nahradil autorův zájem o modelovanou plastiku.

MUDr. Tomáš Kunc
Tomáš Kunc je profesí lékař, ale medicína není rozhodně to jediné, čemu se ve svém životě věnuje.
Již při studiu na Lékařské fakultě se začal věnovat hudbě a výtvarnému umění. Patří mezi ty autory, kteří tvoří, co chtějí a otevřeně říkají, co si myslí. S oblibou a často střídá polohy své tvorby -maluje, tvoří objekty a instalace z kovu, dřeva i keramiky. V posledních letech se úspěšně věnuje i grafické tvorbě. Díla Tomáše Kunce přecházejí od surové reality až k úplné abstrakci podle jeho momentálního duševního rozpoložení.
V současné době vystupuje s originální plzeňskou undergroundovou kapelou Pan Cicvárek ovčí člověk, kde hraje na sólovou kytaru.
Srpen
dovolená.
Září

Lukáš Kadlec
Lukáš Kadlec (*1986) je současný český malíř, jehož tvorba se pohybuje na pomezí impresionismu a expresionismu. Pochází z Hradce Králové, kde stále žije a tvoří.
Jeho obrazy jsou zhotoveny tradičně technikou olej na plátno a zachycují nejčastěji rodnou polabskou krajinu. Dalším oblíbeným motivem jsou mírně melancholické večerní městské náladovky. Obrazy často obsahují dynamické tahy štětcem podtrhující expesivnost námětu. Důležitým prvkem autorových děl je světlo a jeho účinky na vyobrazenou scenérii.
Autor je členem Unie výtvarných umělců Hradec Králové.
Společná výstava – říjen

Jana Vrtělová
Jana Vrtělová se profesionálně zabývá malbou, kresbou, prací s papírem a tvorbou dřevěných plastik od roku 1990.
Je členkou Unie výtvarných umělců a výtvarného sdružení SAPRISTI.
Vyučovala děti na ZUŠ ve Zbirohu a dospělé na výtvarném klubu při SUPŠ Zámeček a v Rokycanech.
Výtvarná studia absolvovala soukromě u akademického malíře Jiřího Kovaříka a profesora Jiřího Patery.

Kovandová Eliška
Eliška Kovandová je výtvarnice z Nýřan, která se specializuje na keramiku a porcelán.
Její tvorba je spojena s keramickou dílnou EJKE v Nýřanech.
Dlouhodobě spolupracuje se Základní uměleckou školou ve Starém Plzenci, pro kterou již mnoho let vytváří keramické ceny s motivem houslí.
Tyto jedinečné originály jsou udělovány nejlepším účastníkům soutěže „Plzenecké housličky“
Společná výstava – listopad

Jarmila Dittrichová
Pochází z Litoměřic. Vždy měla vášeň pro barvy a tvořivost. Po letech malování naivních obrázků se rozhodla, že její obrazy by měly mít větší hloubku a sdělení. Původní tvorbu prezentovala i na mnoha ročnících Zlín Film Festivalu, kde přispívala do projektu klapek.
Svým novým konceptem „TYTAKY“ chce vyvolat emoce. Jde o alegorii do duše diváka a o sdílení našich příběhů, protože nejkrásnější příběh je přeci ten náš. I ona má své příběhy a „TYTAKY“ od významu „ty to máš taky“. Komunikace a emoce beze slov jsou hlavními tématy mého umění, kde každá hlava v obraze nese osobní vzkaz pro diváka. Její obrazy jsou výzvou k hlubší sebereflexi a prozkoumání vlastních emocí.

Pavel Kreml
Nesnažím se o do sebe zahleděné výtvarno“, říká Pavel Kreml (1954). To by mu prý nikdo neuvěřil. Čerstvý laureát ankety Osobnost roku Ústeckého kraje 2023, zakládající člen výtvarné skupiny Terč a člen Patafyzického kolegia se narodil, žije a pracuje celý život v Teplicích.
Jeho obrazy se snaží pobavit. Je to veselá směs symbolismu, surrealismu, patafyziky a mají v sobě prvky tělesnosti a sexuality, často více i méně oblečená ženská těla. „Jde mi o to, aby na obrazu byla legrace, zábava a aby obraz nebyl hloupej. Když si zafandím, tak tomu říkám horníčkovskej humor.
Prosinec

Petr Parlásek
Malíř Petr Parlásek se narodil v roce 1963 v Plzni, kde dosud žije. Ve své tvorbě se orintuje na 17. století, moderní umění, secesi a kubismus. Pozornost věnuje malbě figurální i zobrazení architektury. Jeho obrazy často připomínají jakousi tajemnou skládačku – puzzle, kterou jakoby nabízel divákovi možnost celé dílo přestavět, přebudovat. Rád zobrazuje ženské akty, ale dospívá až k abstraktním kompozicím. Návštěva afrického kontinentu jej velmi zaujala, dodnes je to v jeho tvorbě patrné.
Vzdělání: 1978-1981 Střední odborná škola v Kutné Hoře, 1981-1985 Střední průmyslová škola v Plzni, 1985-1987 Umělecký ateliér profesora Grosse v Plzni, 1996-1997 Západočeská univerzita v Plzni – dějiny umění, filosofie, 1997-1999 Doc. PhDr. Jiří Dvorský v Praze – dějiny umění.
Vánoce Na Roudné

🎄 Už teď myslíme na Vánoce!
I když je teprve březen, v Galerii Na Roudné už pomalu začínáme připravovat letošní Vánoční jarmark. Tato tradiční předvánoční akce se stala oblíbeným setkáním návštěvníků, přátel galerie i regionálních tvůrců.
Jako každý rok se můžete těšit na originální rukodělné výrobky, sváteční atmosféru a malé radosti, které dělají advent výjimečným.
O podrobnostech budeme průběžně informovat – už teď si ale můžete v kalendáři vyhradit čas a těšit se s námi.
🎁 Vánoce v Galerii Na Roudné mají své kouzlo – a letos tomu nebude jinak!
Naši partneři
Šperkařský dům Petra Praumová
Ruční výroba originálních šperků FOX® v Plzni
Jmenuji se Petra Praumová a jsem šperkařka a návrhářka zlatých šperků již od roku 1998. Jsem autorkou vlastní kolekce zlatých šperků, kterou prezentuji pod značkou FOX®.
Moc rád bych vás pozvala k osobní návštěvě do našeho domu šperků Zlatá Roudná v Plzni, kde se tradiční zlatnické umění setkává s moderní kreativitou a precizností. V našich zlatnických ateliérech a prodejně zlata a šperků objevíte širokou škálu služeb, ale především si odnesete unikátní zážitek. Jedině v našem zlatnictví a šperkařství Zlatá Roudná můžete být svědky zrození šperku, který vytvoříme přímo vám na míru. Navštivte magické místo, kde se zrodí exkluzivní šperk přímo pro vás, s osobním příběhem a péčí, kterou si zasloužíte.
https://zlataroudna.cz/
Nadace Železná Opona
Nadace Železná Opona NŽO, IRONCURTAIN Foundation Worldwide ICFW, je nezisková, nestátní, nezávislá, apolitická organizace, založena v roce 1994 z ideje Triatlonu přes železnou oponu. Posláním Nadace je:
- podpora veřejného porozumění, vzdělávání, uchovávání vědomostí, hledání souvislostí, varování před opakováním globální mocenské konfrontace mezi Východem a Západem a předvídání budoucího stavu světa
- vize budoucího světa bez jaderných zbraní, hrozby jejich použití a světa, ve kterém bude jaderná energie používána jen pro mír, pokrok a prosperitu
- podpora ušlechtilých forem sportovní aktivity vychovávající naše děti k odolnosti, vytrvalosti a smyslu pro fair play a podpora reformace olympijského hnutí

