Legendární Skupina 42

Výtvarné umění, tak jako všechno v životě, prodělává svůj neustálý vývoj. Od svého vzniku je ovlivňováno prostředím, událostmi, technikou a samozřejmě výtvarníky samotnými. Protože nejsem historikem, nemohu se pouštět do odborných statí o umění, ani to není mým záměrem. Chci jen připomenout určité chvíle, které ovlivnily výtvarné umění u nás v souvislosti s umělci, kteří se nějakou mírou podíleli na naší známkové tvorbě. V minulém čísle Zpravodaje jsem vzpomenul letošní jubilanty sdružení Hollar. O tomto sdružení se ve Zpravodaji ještě dočtete. Dnes jsem se zaměřil na sdružení, které si dalo název Skupina 42 a vzpomenu na ty umělce, mající vztah k naší poválečné známkové tvorbě.

Z přátel, scházejících se v ateliéru malíře Jana Smetany, z nichž někteří se znali už z předválečných let, vzniklo 22. listopadu 1942 jedno z nejdůležitějších tvůrčích center českého moderního umění – Skupina 42. Mezi kmenové umělce patřili malíři František Gross, František Hudeček, Jan Kotík, Kamil Lhoták, Bohumír Matal, Jan Smetana a Karel Souček, sochař Ladislav Zívr, fotograf Miroslav Hák a teoretici Jiří Kotalík a Jindřich Chalupecký. Literární část skupiny tvořili Jiří Kolář, Ivan Blatný, Jan Hanč, Jiřina Hauková a Josef Kainar. Co jméno, to heslo do slovníku či ukázka z čítanky. První společnou výstavu Skupina 42 uspořádala v roce 1943 v aule novopackého gymnázia a ve stejném roce se představila také v Topičově salonu v Praze. V roce 1945 se konala expozice v pražské Pošově galerii a poslední v roce 1946 v Bratislavě. Skupina se rozešla v roce 1948.

Základním rysem výtvarné tvorby jejích členů se stala pozornost k jedinečnému osobnímu prožitku všedních situací, jež nabývají mimořádného významu v podmínkách obecně prožívaného ohrožení. Obyčejnost – periferie i výjevy zasazené do interiérů – byla pochopena coby specifická oblast zkušenosti, která ukazuje svět, v němž se žilo, jako důvěrně známé i tajemné místo.

Umění první poloviny dvacátého století je poznamenáno syndromem skupinových vystoupení, jež se v těch lepších případech staly na jedné straně místem pádných formulací tvůrčího programu či životního postoje a na stra-ně druhé katalyzátorem dozrávání výrazných individualit. Že mezi nejvýznamnější tuzemská umělecká seskupení patří Skupina 42 dokládají nejen pozdější dráhy jednotlivých osobností, ale také zatím největší monografická výstava, jež byla v únoru 1999 k vidění ve výstavních sálech Městské knihovny v Praze.

Příznačné napětí tvůrčího programu Skupiny 42 mezi surrealistickými počátky a civilismem, jehož základní obrysy formuloval ve svých statích Jindřich Chalupecký, se ukázalo být motorem také pro další léta, byť na sebe bralo po-dobu nových formálních prostředků a idejí. Nicméně aktivita a kvalita tvorby čtyřicátých let, tedy z doby okupace a omezené svobody projevu i života, jsou podle jednoho z autorů výstavy Jana Mlčocha dodnes ohromující. V této souvislosti Mlčoch připomněl paralelní okruhy umělců kolem surrealisticky orientované Skupiny Ra či seskupení Sedm v říjnu, jejichž tvorba je jinou odpovědí na situaci moderního umění a moderního člověka v době první totality. Pro všechny tyto okruhy bylo navíc příznačné, že v nich působili malíři vedle fotografů a teoretiků a že jejich progra-my měli svůj pendant v tvorbě spřízněných básníků a spisovatelů. Jestliže ke Skupině Ra patřil Ludvík Kundera, Sedm v říjnu našlo svůj protějšek v okruhu literátů soustředěných kolem Kamila Bednáře. Skupinu 42 pak vedle tvor-by Jiřího Koláře reprezentovala poezie Jiřiny Haukové, Ivana Blatného, Josefa Kainara či Jana Hanče. Na přípravě expozice, již do svého dramaturgického plánu zařadila Galerie hlavního města Prahy po projektech věnovaných Skupině Ra, surrealismu či skupině Sursum, se pod vedením Evy Petrové podíleli Jiří Machalický, Jan Mlčoch a Polana Bregantová. Pro Evu Petrovou a Zdeňka Pešata, který se zabývá literáty ze Skupiny 42, se pak tato výstava stává pozdní satisfakcí, neboť ve zveřejnění výsledků jejich badatelské práce zabránila postupující normalizace. Z podobných důvodů se nepodařilo prosadit retrospektivu Skupiny 42 ani jejímu někdejšímu členovi a dlouholetému řediteli Národní galerie v Praze Jiřímu Kotalíkovi. Na výstavu Skupiny 42 na půdě Národní galerie pomýšlel profesor Kotalík v roce 1978 u příležitosti třicátého výročí skončení skupinové činnosti. To ale v zahraničí zůstal Kolář. Pak se měla podobná expozice konat v roce 1982 u příležitosti vzniku skupiny, nicméně i z toho sešlo, a tak byla retro-spektiva roku 1999 tak trochu pozdním splněním jeho životního přání. Eva Petrová vzpomněla při vernisáži výstavy na člena skupiny Jana Smetanu, který zemřel v dubnu 1998 a jenž se na tuto příležitost těšil. (Jeho známku jsem představil v seriálu Zapomenutí umělci 2 ve Zpravodaji 1/04 str. 41.) Další z členů legendárního sdružení Jiří Kolář se v době výstavy (1999) zotavoval v Paříži z mozkové příhody, takže zahájení výstavy se nezúčastnil, stejně jako básnířka a překladatelka Jiřina Hauková, která byla nemocná. „Nicméně Jan Kotík byl stále ve vynikající psychické a fyzické kondici a mohli jsme ho zde uvítat,“ dodává Petrová. (myšleno v roce 1999)

Přestože se ke komplexnímu a politickými ohledy neomezovanému zhodnocení významu Skupiny 42 v českém moderním umění otevírá příležitost až padesát let poté, co se její zakládající členové rozešli, „legendu o Skupině“ stačili zaznamenat všechny následující generace umělců. Skupinu 42 pak představily menší retrospektivy konané v roce 1963 v pražském Mánesu. Zahlédnout celek výtvarné tvorby členů tohoto seskupení bylo možno ještě v roce 1989 na výstavě v Litoměřicích, jejíž reprízy se sice dostaly do Pardubic a Jihlavy, avšak Prahu vynechaly. Rozsah retrospektivy z roku 1999 byl díky bohatým zápůjčkám ze soukromých sbírek oproti předchozím projektům dvojná-sobný. Navíc byla pozornost věnována také ilustracím a knižní tvorbě umělců ze Skupiny 42, která dosud nebyla zpracována. (Čerpáno z textu Marka Pokorného z dobového tisku roku 1999 v souvislosti s konáním výstavy.)

Poznámky v závorkách a úvod zpracoval Josef Fronc

AUTOR článku: RANTIŠEK GROSS

Zdroj: https://www.infofila.cz/zpravodaj-2-2005-legendarni-skupina-42-r-11-c-1855